Anna Todd
After-Polibek, Přiznání, Tajemství, Pouto
Knihy jsou velmi čtivé. Každou z nich jsem přečetla za
den-dva (a to jsem chodila do práce i do školy). Asi jako každá holka, i já jsem se v příběhu
Tessy dooost viděla. Chápu co viděla na Hardinovi a proč to všechno snášela.
Je pravda, že první díl byl asi nejlepší. Příběh mne
neskutečně vtáhnul stránky ubíhaly a člověk si ani nevšimnul, že jsou tři ráno.
Nevím jestli to byl záměr, každopádně to, že kniha končí
tak, že potřebujete vědět jak to dopadlo dál, mne nutila přečíst si i druhý
díl. A jak už to bývá, s každým dílem se kvalita o trošku zhoršila. Nicméně
příběh stále krásně plynul. Tak jako třetí díl.
Ve čtvrtém dílu, už jsem měla sto chutí Tessu zaškrtit. To
jsem ani já nechápala, co víc ještě má Hardin/Zed/Noah/její matka atd. udělat,
aby Tessa byla šťastná.
No, ale u čtvrtého dílu jsem měla pocit, jakoby už to
autorku přestalo bavit. Že potřebovala jenom nějakou rychlou vycpávku do děje. Prostě
jakkoliv to ukončit. Což je škoda. Protože posledních 60 stran se klidně dalo
rozvést na další knihu. Problémy které už nesouviseli se vztahem mezi Tessou a Hardinem, ale jsou daleko
zajímavější ((ne)možnost početí, Landon, závislosti). To všechno, co by
naznačovalo, že kniha bude skvělým příkladem výborného psychického románu, je
zadupáno v „laciné“ romanci pro středoškolačky.
Knihy nejsou špatné. Výborně se čtou, máte pocit, jako byste
ve státě Washington s hrdiny byli. Ale pokud od toho očekáváte něco víc
než obyčejnou červenou knihovnu, tak se do knih ani nepouštějte.
Žádné komentáře:
Okomentovat